Mělo mě to nejspíš varovat, když jsem si četl dosavadní rozhovory, které vedli zástupci Metalopole s hochy ze SIX DEGREES OF SEPARATION, že to nebude úplně nejrozumnější, tvářit se po celou dobu vyptávání důležitě a rozumně. Ale co už, nové album „Simple“ na mě zkrátka tak působí a proto jsem tomu své otázky přizpůsobil. Co s nimi provedly zjevně velmi dobře naladěné tři čtvrtiny kapely, posuďte sami. Slovo mají Vlasa, Pickard a Doctor.

Slovo úvodem:

Pickard: Louis se opravdu snažil to ukočírovat. Bez šance.

Tak na začátek jedna lehčí otázka – kde byli letos SIX DEGREES OF SEPARATION na dovolené? Doma nebo v zahraničí? A měli jste na to konto strach z všudypřítomných uprchlíků?

Vlasa: Byli jsme jinde než obvykle a pokud možno jsme se snažili dělat i jiné věci než máme ve zvyku. Protože nemládneme a pohyb je zdravý, dali jsme si s Doctorem několikadenní výlet kolem Lipna. Super. V zimě přidáme ještě nějaké Alpy Francovky a bude to.

Pickard: Mít řádnou dovolenou už se mi pár let nepodařilo, ale naděje se nevzdávám. Co se uprchlíků týče, spíše mě znervózňuje ta druhá věc, kterou zmiňuješ, a to všudypřítomnost. Různých filozofických, společenských nebo technologických konceptů všudypřítomnosti už tady bylo hodně, a většinou to byl docela záděr. Možná bych vítal dovolenou bez všudypřítomnosti.

Doctor: Taky je asi potřeba říct, že nezanedbatelná část dovolené padla právě na nahrávání desky u Standy Valáška. Ač se to tak nemusí na první pohled jevit, je to dovolená se vším všudy. Máš v tom relax, nervy, výzvy, dobrodrůžo, hospodu, vždy se zase něco nového dozvíš a neustále se tě někdo snaží přemluvit na výlet na kolo.

Od vydání „The Hike & Other Laments“ uběhly tři roky, jak se v mezičase změnili SIX DEGREES OF SEPARATION a jejich hudba?

Vlasa: Jak se změnili? To fakt netuším. Vzhledem k tomu že se takhle potkávají už dvacet let. Oni si ty případné proměny uvědomují jen málo. Tu případnou proměnu vidí hlavně člověk z venku. Oni sami se o nějaké kotrmelce moc nesnaží. Jednak proto, že je dělali naposledy ve školním tělocviku, nebo v opilosti (což si nikdo nepamatuje a co si nepamatuji, to se nestalo) a pak jsou taky ukázkově líní.

Pickard: Třeba já jsem přibral, a ještě víc mi prořídla kštice. V hudbě to znamená, že jsem si posunul židličku a blána na virblu je samý vlas.

Doctor: Zrovna mezi těmahle dvěma deskami podle mě žádná velká změna nenastala. V zásadě jsme ale navázali tam, kde skončila deska předchozí. A to doslova, protože hned první nebo druhou zkoušku po návratu z nahrávání „The Hike & Other Laments“ jsme začali pracovat na nových písničkách. Že má nová deska ve výsledku zase jiné vyznění než ta předchozí, není dáno nějakým předem domluveným konceptem či záměrem, ale spíš osobním posunem každého z nás ve všech myslitelných rovinách.

Zároveň jsem měl z „The Hike & Other Laments“ dojem, jako byste při jeho vzniku nebyli úplně ve své kůži, zatímco teď, když vám vychází novinka „Simple“ už tak nepůsobíte a vypadá to, že je vše zase v nejlepším pořádku. Zažili SIX DEGREES OF SEPARATION nějakou krizi?

Vlasa: Ano. Při nahrávání předchozí desky jsme se domluvili, že když už neumíme ty kotrmelce, tak si alespoň vzájemně prohodíme kůže. Protože se to neosvědčilo a měli jsme s tím následně problémy, hlavně doma u svých partnerek, pramenila z toho i vzniklá krize. Rozhodli jsme se proto vše vrátit do původního stavu. Což se snad i (tedy až na třetí pokus) podařilo.

Doctor: Určitou krizičkou jsme si prošli a bylo by asi divné, když by nikdy žádná nepřišla. Po létech plného (nejen) tvůrčího nasazení a hlav plných snů došlo k neodvratnému střetu s realitou a následnému vystřízlivění. Potřebovali jsme to trošku rozdýchat, dali jsme si na několik měsíců dovolenou, abychom nakonec zjistili, jak moc by nám hraní chybělo, a že má cenu to pořád dál zkoušet.

Co stojí za inspirací pro nové album „Simple“? Už jen podle netradičních názvů skladeb se dá usuzovat, že jste znovu šli svou velmi vyhraněnou vlastní cestou…

Pickard: Z hlediska textů proběhl pokus o nakopnutí inspirace stanovením volné koncepce, ale průběžně to šlo do kopru. Proto jsem se vyhraněně vydal cestou náhodných výbuchů vztažených k dojmům ze vznikajících skladeb, všeobecně se dá ale říct, že jsem ve většině případů zase vyblil věci, které mě zrovna iritovaly.

Vlasa: Není jednoduché opustit prošlápnutý chodníček. Zvlášť když se z něj léty stane koryto. V praxi platí, že si to stejně většinou nestřihneš náhodným směrem přes louku, ale jdeš, aby ses úplně neztratil, těsně vedle té cesty. Což může být cesta delší, ale zase horší.

Doctor: A co se hudební stránky alba týká, tak ta cesta je na jednu stranu vždy jasně daná, dělat aspoň trošku chytrou muziku s perličkami, které třeba objevovat a kterým je třeba věnovat čas, ale na druhou stranu stejně nikdy nevíme, kam nás zavede. Je to vždy takové malé dobrodružstvím s nejasnou zápletkou a napínavým koncem.

Proč se některé skladby jmenují přídavným jménem, případně proč obecně všechny názvy skladeb nejsou moc optimistické? Vím, že to k SIX DEGREES OF SEPARATION patří, ale přece jen, neměli jste momentálně chuť napsat také veselou písničku?

Pickard: To je zajímavý postřeh. Teď jsem se díval, že až do Ublu se přídavná jména jako primární název skladby neobjevovala, na Hájku je to 10%, ale na Simple už 30%! Tomuto znepokojivému trendu se musím podívat na zoubek, než se z toho stane něco všudypřítomného. Na druhou stranu, co se veselých písniček týče, jde to vůbec? Marně přemýšlím nad nějakou opravdu dobrou skladbou, která je čistě pozitivní, respektive veselá. U nás je větší šance, že způsobem, jak podáme nějakou z našich skladeb naživo, vznikne ono veselo.

Vlasa: Vidíš, a to já znám jednoho, a ten mi furt vyčítá, že riffy, které nosím, jsou moc optimistické. Díky. Takže teď zas nevím. Kdysi jsme si libovali v délce názvů skladeb a alb. Takže zde vidím jistý progres. Důvodem je především již zmiňovaná lenost. Šlo především o to, že se Cannimu při přípravě playlistů nechtělo psát ty dlouhé názvy. Někdy se ani nevešly na řádek tak, abychom je vůbec přečetli. Nebo aby jejich četba a následné pochopení zbytečně nenatahovalo pauzu mezi skladbami, což mělo neblahý vliv na délku setu a nezahráli jsme pak ani polovinu připravených věcí. Zkratky se neujaly, stejně jako čísla, protože si pak Doctor stejně ohlásil, co ho napadlo, a vymlouval se na to, že to tak mělo být.

Doctor: Jednou se člověk utne a ty z toho naděláš! No dobře, možná dvakrát se to mohlo stát. Maximálně třikrát.

Nebo obráceně, jste tolik melancholičtí, jak na novém albu skutečně jste, naprosto úmyslně? Nemáte strach, že to někdo po opakovaném poslechu „Simple“ vezme za nějaký špatný konec?

Pickard: Nemyslím si, že být melancholičtí je nějaký záměr, ono to tak prostě dopadne. A úvahou, že by si to někdo opravdu špatně přebral, jsi mě opravdu vyděsil. To snad ne. Na to máme PORTISHEAD a zlatý český pop, ne? Na druhou stranu, taková „Compassion“ už víc pozitivní ani snad být nemůže, ne?

Vlasa: Naštěstí je přehrávání desek jednosměrné. Nedovedu si představit, co by se mnou udělalo, kdybych některé desky slyšel od druhého konce.

Když si vezmu například skladbu „Snaživec“ od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, kolik toho má společného s vaší skladbou „Eager“?

Pickard: Jé, to mě vůbec nenapadlo. I tak, asi vlastně nic. Ten zavařovací pán není zrovna vykreslený jako vzor dětem i dospělým, „Eager“ měla být spíš o lidech, kteří jsou plní energie a chutě něco dokázat, ale buď nemají zdroje, šanci, anebo potřebují pomoci, popostrčit, ale nemají se na koho obrátit, nebo jsou přehlíženi.

Co vlastně symbolizuje srdce na obalu „Simple“?

Pickard: Nohy. To srdce symbolizuje, jak daleko jsme museli dojít, abychom si uvědomili, že nakonec všechny falešné ambice a očekávání vyblednou a zmizí, a zůstane jenom nutkání buď to dělat srdcem, nebo se na to vyprdnout. A z té dálky bolí. Ty nohy.

Doctor: Až nedávno jsem se od Jury dozvěděl, že ta symbolika je vztažená hodně ke skladbě „Compassion“, což je na naše poměry hodně něžná a intimní věc. A motiv srdce na obalu s ní hezky rezonuje. A mimoto – jakým jiným symbolem bys jinak vyjádřil, že máš muziku prostě rád?

Identifikuji onen zvláštní zvuk v úvodu „Regret“ jako kravské zabučení? A jestli ano, pak co má přesně znamenat?

Vlasa: Doctor má basku jak KRÁÁÁVA. Ne, fakt. Ona tak i hraje. Potom je těžko z toho kolikrát udělat zvuk nějakého méně kvalitního nástroje.

Pickard: …a víš, kolik práce dalo Květákovi (Staňovi Valáškovi) nakroutit, aby to tak neznělo na celé desce? Nevíš.

Doctor: On je to z velké části takový interní vtip mezi náma a Květákem. Při míchačce téhle skladby Staňovi připadalo, že úvodní baskytarový glizanec zní jako zabučení od krávy. Nezaváhal a tu krávu ke glizanci přimíchal. Asi se to nikdy nemělo dostat dál než do toho prvního vormixu, ale pobavilo nás to a skot zůstal. Žádný hlubší význam v tom však nehledej. Nicméně, jak známo, neděje se nic bez příčiny a i kráva si žije svým vlastním životem. Onehdy mi jeden můj kamarád nad pivem sdělil, že ta kráva je to nejlepší, co na té desce je. Takové mám kamarády!

Už druhé album za sebou vám vychází u Metalgate. Co pro vás tahle spolupráce znamená a proč jste ji vyměnili za předešlé vydávání alb ve vlastní režii?

Vlasa: Jako ty kotrmelce. Neumíme. Tak i vydávání desek nechme na zkušené dřevovýrobě, kde je předpoklad, že se postarají o maximální propagaci a podporu.

Doctor: Ve vlastní režii jsme si vydali jen album „Of Us“ (2010) a live DVD „Ubl“ (2011). Tehdy jsme nabyli dojmu, že celou agendu ohledně vydávání zvládneme svépomocí, že vše bude mnohem flexibilnější a vlastně i jednodušší. Což byla na jednu stranu sice pravda, ale na druhou stranu nezůstávalo díky všem těm aktivitám kolem moc času na to nejdůležitější - na muziku samotnou. Takže jako správní průzkumníci slepých uliček jsme si po této zkušenosti řekli, že to bylo sice fajn, ale že příště zase rádi uvítáme nějakou pomoc zvenčí a jsme moc rádi, že nám tu pomocnou ruku podal právě MetalGate.

Jaké budou vaše další aktivity spojené s novou deskou? Mám na mysli třeba merchandise, koncertní turné na jeho podporu apod.?

Vlasa: Tak určitě. Budeme se snažit hrát, co nám budou síly stačit. To vše za střízlivé úvahy a maximální možné efektivnosti. Bylo by blbé, kdybychom se po skončení aktivit spojených s podporou alba ocitli sami na podpoře.

Pickard: …a začneme tím, že si dáme pauzu, během které Doctor dostane možnost vyčistit si šuplík, aby měl čistý stůl v očekávání věcí příštích. Tajnosnubnost mi nikdy moc nešla, pardon.

Doctor: Několik koncertů na podporu alba jsme absolvovali hned z kraje léta a celé to vyvrcholilo oslavou našeho dvacátého výročí v Ludkovicích u Luhačovic, kde jsme oslavovali spolu s HYPNOS, DYING PASSION, DOOMAS, FORREST JUMP, LIKE FOOL a SOUL WILD AEON, prostě s lidmi, s nimiž jsme se po celá ta dlouhá léta potkávali na našich koncertních štacích, a které vždy rádi znovu potkáváme. Ale na to se asi budeš chtít zeptat v některé v nadcházejících otázek, ne?

Jo jo, mám to samozřejmě v plánu. Jaké jsou vaše (a nejen koncertní) ambice ve vztahu k zahraničí? Přece jen, angličtiny se stále držíte velmi pevně…

Vlasa: Jasně dané. Navíc se tam už i trochu domluvíme, a někteří nám dokonce i rozumí.

Doctor: V období desek „Triotus“ (2005) a „Chain-driven Sunset“ (2007) jsme se poměrně intenzívně snažili navázat vztahy a komunikovat se zahraničními hudebními médii s jasným záměrem zajistit si pádné argumenty a munici pro budoucí vyjednávání s některými většími zahraničními vydavatelstvími. Něco ve stylu „Koukněte, tady všude o nás psali a psali moc hezky!“. Idea to byla pěkná, výsledek už tak spektakulární nebyl. Což o to, vyšlo nám různě po světě hodně hezkých recenzí a sem tam i nějaký ten rozhovor, ale ten zamýšlený efekt při následné komunikaci s vydavatelstvími bohužel nenastal. Pokud tedy už přišla vůbec nějaká odpověď, tak ve stylu „Děkujeme, ale aktuálně zájem nemáme, zkuste se ozvat za čas znovu“. Případně „Měli byste zapracovat na vaší prezentaci na Myspace…“ atd. Člověk samozřejmě musí být vytrvalý, protože k úspěchu je vždy potřeba nějakého toho úsilí, že ano, ale taky to nejde opakovaně a do nekonečna. Ten mrzký efekt ve výsledku akorát zamrzel a upřímně řečeno i ubral chuti do podobných eskapád v časech budoucích.

Klip k některé z nových skladeb nechystáte? Pokud by to dopadlo stejně dobře jako v případě dávného majstrštyku „Light Hates Me“, určitě by to mělo svůj význam, nehledě k tomu, že se dnes i na tomhle poli nabízejí nové možnosti, mám na mysli třeba teď tolik moderní „lyric videa“?

Pickard: Pohyblivé obrázky k „Fury“ už jsou, a vzhledem k aktuálnímu Kurtyho požadavku na desatero nůžek s kulatým hrotem, a stejnému počtu tub Kanagomu počítám, že se něco chystá. Anebo potřebovala dcera do školy. Kdo ví.

Doctor: Ano, je tomu skutečně tak. Klip ke skladbě „Fury“ jsme vypustili do světa na začátku léta, a když nám okolnosti budou jen trošku nakloněny, tak v následujících 2-3 týdnech by mělo být dokončené i video ke skladbě „Compassion“.

Nedávno jste měli už i onen zmiňovaný výroční koncert ke dvaceti létům kapely, jak tedy proběhl a co pro vás tahle meta znamená? Bylo hodně gratulací a dárečků – jakých?

Vlasa: Připadáme si jako golfisti. Vidíme v dálce další jamku, ale nikdo z nás neví, jestli tam vůbec dostřelí. Hole v jutovém pytli jsou omlácené a nevíme, jestli vydrží. Ale do žita je nehodíme, už k nám prostě tak nějak patří. Dárky byly krásné. Různorodé, různotvaré a různobarevné. Škoda, žes neviděls.

Pickard: Připadáme si jako golfisti. Je mlha, takže jamky nevidět. Hole v síťovce jsou hokejové, brusle se zařezávají do travnatých drnů a ztěžují pohyb. Ale do žita je nehodíme, všude samá olejka.

Doctor: Připadám si jako správce zimního stadionu. Prázdného. Všichni jsou na golfu.

Řeknete nám nějaké pikantnosti ze zákulisí a zkusíte popsat svůj nejniternější dojem, který jste z koncertu měli druhý den, když jste se probudili?

Vlasa: Nejintimnější dojem byl, když jsme ráno zjistili, že jsme se z toho všeho chystání a příprav neposrali, když už jsme se probudili.

Pickard: Poněvadž jsem byl na antibiotikách, tak jsem zamáčkl slzu a radši jel domů dřív, sledovat ostatní jak hloubavě rekapitulují a nostalgicky vzpomínají, mi navozovalo příšerný pocit žízně. A po cestě jsem rozmlátit zpětné zrcátko na autě o maskované značení silnice v opravě. Můj nejniternější dojem po probuzení byl, že princezna na hrášku může být ráda, že v její době ještě neexistovalo „Lego Duplo“. Stopy po dvou útocích chobotnice s osmi přísavkami na chapadle byly patrné ještě odpoledne.

Jezdíte na Brutal Assault? Jak tenhle domácí festivalový fenomén posledních let vnímáte? A kdy si na něm zahrajete znovu?

Vlasa: Jezdíme. Nikam jinam nás do společnosti moc nepustí, takže alespoň takto. Je příjemné jednou za rok si potvrdit že podobně postižených jedinců je tady pořád hodně a že na to patrně není lék, protože se nakazila už i mladší stáda.

Doctor: Pokud si dobře vzpomínám, tak na BA jsme hráli doposud třikrát. Jednou v lomu u Konice, jednou ve Svojšicích a předloni v Josefově. Pokaždé to byl obrovský zážitek a jasný vyvrchol celé koncertní sezóny. Přislíbenou účast jsme měli i letos, nakonec z toho však bohužel sešlo. Držte nám palce, třeba to vyjde na některém z příštích ročníků!

Nebo máte ve větší oblibě ještě nějaký jiný festival?

Vlasa: Kromě BA asi „Gothoom“ a „MGCDF“. Oba festy mají vysokou úroveň a nezaměnitelnou atmosféru.

Doctor: Souhlas. Hodně příjemný byl také „ETEF“ ve Volyni, samozřejmě nás vždy bavil i „AFOD“ a rád vzpomínám i na „Žižkův palcát“, když se před mnoha lety konával v Housově mlýně, mělo to supr atmošku.

Dokázali byste vyjmenovat všechna ocenění či umístění v anketách, která kdy SIX DEGREES OF SEPARATION získali? A je ještě nějaké, které jste nezískali a po němž opravdu toužíte? Respektive, jaké ocenění byste si opravdu považovali?

Vlasa: Kdysi jsem slyšel, že taková pochvala před nastoupenou jednotkou, nebo, nedejbože, i rozvinutou zástavou, je strašné maso. Nemáme ale žádnou adekvátní jednotku a ani nevíme, jaká zástava by to měla být. Tak nevím…

Pickard: Já bych si opravdu považoval, kdyby Doctor vyhrál stříbrnou olympijskou medaili ve vzpírání. To by bylo něco.

Doctor: Pár cen v minulosti proběhlo, ale vyjmenovat bych je dnes už nezvládnul. Občas si někdo v Břitvě či Andělovi vzpomněl, že jsme vydali CD, natočili klípek či zrovna celé live DVD. Máme samozřejmě vždy velkou radost, když si nás někdo takhle všimne, ale rozhodně to není důvod ani příčina našeho konání.

Nakolik ovlivňuje existenci SIX DEGREES OF SEPARATION angažmá Vlasy a Canniho v HYPNOS?

Vlasa: Všichni máme doma manažera přes volný čas, který nás buď včas varuje, nebo naplánuje všechno úplně jinak. Takže se můžeme v klidu věnovat i jiným příjemnějším aktivitám, například nácviku kotrmelců.

Pickard: K tomu ovlivňování, mám za to, že fungování Vlasy a Canniho v HYPNOS dává oběma možnost nahlédnout na věci z jiné strany, potkat lidi, které by s DEGREES nepotkali, a získat zkušenosti, které ve finále zúročí i v DEGREES, což je jenom dobře. Pevně doufám, že něco pozitivního přinesli i do HYPNOS.

Nějaký vzkaz pro čtenáře Metalopole?

Vlasa: Na našem domácím Metalopoli se letos zase urodilo hodně zajímavé muziky. Tak lidi sklízejte a užívejte. Ta naše domácí zahrádka si to určitě zaslouží!

Pickard: Minulý čtvrtek, kolem desáté večer na chodníku před Spořkou v UH, jsem našel oranžový pingpongový míček. Nikdo s pálkou kolem nepobíhal, tak jsem ho vzal v dobré víře, že majitele nějak najdu, ale zapomněl jsem na to, i na ten míček v kapse. V pračce ta věc nějak natáhla vodu, tak jsem ho vyhodil. Takže jestli byl váš, a pořád ho hledáte, moc se vám omlouvám.

Doctor: Užívejte života a poslouchejte muziku!